Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme maximálně jednou za měsíc.
Výstava na květen
Ota Prouza - Křižovatky osamělosti
Jaroslav Chobot (1941- 2025) - Výtvarník, básník, performer a cestovatel.
absolvoval studium humanitního a technického charakteru, s letitou praxí stavby mikronových strojů.
Teorii výtvarného umění a literatury (poezie), si osvojoval soukromým, až disidentským způsobem; zejména prostřednictvím prof. Graiga Wattersona (Canada), v době normalizace. Výtvarné techniky a inovativní postupy získával přímo v ateliérech a soukromí svých tehdejších přátel – výtvarníků (dost často píšících také literaturu).
Po pádu totalitního režimu v Česko-Slovensku (1989), počal svá díla volně vystavovat v galeriích a výstavních prostorách ČR. Uskutečnil zatím na 25 samostatných výstav a zúčastnil se obdobného počtu výstav skupinových.
V městě Táboře založil v r. 1990 pětičlennou výtvarnou skupinu MEN s nekonform-ním programem. Mimo výstavy skupiny MEN (obrazy, objekty, sochy) realizoval sympózia - bienále (1995 – 2010) Objekt 2,5 s mezinárodní účastí autorů reliéfních objektů vyznávajících inovaci a experiment.
Se skupinou pražských básníků - výtvarníků Luzní spoluuskutečňoval (2007 – 2009) výstavy luzného výtvarna (kresby, koláže, objekty) v Česku.
Od r. 1989 vydal 6 knih inovativní poezie; za nejzdařilejší jsou považovány Měkké stroje a Modelové porno-lesy.
Fotogalerie ↓
Eva Prokopcová
Eva Prokopcová, se narodila v Českých Budějovicích. Dětství prožila v Českém Krumlově. Vyrůstala jen s matkou, která kvůli emigraci manžela do USA v roce 1953 byla často bez zaměstnání, pronásledovaná a bylo jí vyhrožováno, že její dceru Evu předají do dětského domova. Matka se později provdala za architekta Bohumila Bőhma. Eva na základní škole přilnula k učitelce Bohuslavě Mračkové, která ji podporovala v kresbě a umožňovala ji využívat školní kreslírnu. V Českém Krumlově po dokončení základní školy absolvovala gymnázium a v roce 1966 zahájila studium na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích v Podkrkonoší. Po několika neúspěšných přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění zahájila v roce 1969 studium architektury
na Českém vysokém učení technickém v Praze, které po dvou letech opouští. To již měla rodinu a žila v Praze. Na Akademii výtvarných umění byla přijata v roce 1977. Zde studovala figurální a krajinářskou malbu v ateliéru profesora Jana Smetany.
Po ukončení studií v roce 1983 se vrátila s rodinou do Českých Budějovic, kde nejdříve měla svůj ateliér v malém panelákovém bytě. Ve své tvorbě se zaměřuje
na problematiku různosti znaku a znakových polí. Je jí vlastní abstraktně expresivní výraz a gestická malba. Zabývá se též ilustracemi knih. Je zastoupena svými díly v Národní galerii Praha, v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově a v soukromých sbírkách. Dílu Evy Prokopcové věnovalo Egon Schiele Art Centrum
v roce 2007 rozsáhlou monografii. Rozhovor s Evou Prokopcovou je zahrnut do publikace „Malíři na soutoku“ Radka Gálise (Měsíc ve dne, České Budějovice 2020).
Knižní ilustrace:
Johannes Urzidil: Poslední host, Srdce Vltavy, Horní Planá 1999,
Jiří Smrž: Eurydika v uhelném dole, Klokočí, Praha 2003,
Jan David Žák: Dešti mezi slova, DharmaGaia, Praha 2005,
Michael Lorenc: Rošády/básnický almanach, Balt-East, Praha 2006,
Anna Kamieńska: Z jiskry a prachu, České Budějovice, Měsíc ve dne, 2020,
Samostatné výstavy:
1986 – Ústav ČSAV, Praha,
1987 – KS Staroměstská, České Budějovice,
1988 – Dům kultury ROH, České Budějovice,
1991 – Galerie M, Český Krumlov,
1997 – Princip ukrývání, AJG Wortnerův dům, České Budějovice,
2002 – Galerie Montmartre a Galerie Via Art, Praha,
2006 – Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov,
2009 – Galerie Klatovy/Klenová,
2012 – Prácheňské muzeum, Písek,
2015 – Dům Gustava Mahlera, Jihlava,
2018 – Vzpomínky na dětství, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov,
2021 – Kresby, Strakonice,
2022 – Mezní situace, Galerie Millenium, Praha,
2022 – V bodech a plochách, Městské muzeum Rýmařov,
2023 – Otevřený ateliér, Galerie Synagoga, Hranice,
2025 – Barevné impulzy a doteky, zámek Rožmitál pod Třemšínem,
Fotogalerie ↓
Vztah velikosti plátna k malířce. Různé příbytky, schránky, bunkry. Uvnitř, vně — chráněn, odhalen.
Dora Hlinková
Tvořím. Tvorba vzniká z chaosu, z vnitřních otázek a hledání. Inspirací je příroda, vztahy, lidé. Umělecké dílo je prostor. Prostor, do kterého divák touží vstoupit a podívat se dál – až za hranice použitých slov či formátů. Umění je prostorem v Kairosu, prostorem pro komunikaci–divákovi dává možnost se zastavit a zamyslet, vyvolává emoce a myšlenky, podněcuje v člověku jeho vlastní reflexi.
Fotogalerie ↓
Dan Verner
Pocházím z Prahy, kde jsem přišel na svět v roce 1992. Odnepaměti mě baví kreslení a občasné malování, úplnou náhodou jsem se dostal ke grafice – konkrétně litografii. Mám rád literaturu, film, historii a umění, což mě nakonec dovedlo k tomu, že učím na střední umělecké škole a do toho fušuji do ilustrace. Letos je to poprvé, kdy jsem se s výstavou odvážil za hranice svého rodného města. Snad mi to odpustíte.
Bohemia picta
Tuze rád čtu a dovídám se nové věci. Nedělám to příliš systematicky, spíš tak, jak to zrovna vyjde; Ota Pavel mi i se svými rybami tři čtvrte roku ležel na poličce, než jsem se do něj pustil, na Nebeské jezdce jsem si po letech mimoděk vzpomněl, o Františku Křižíkovi jsem četl v souvislosti s chystanou přednáškou… Každý takový střípek se někde v mozkovně zasekne a při troše štěstí se spojí s něčím jiným, většinou při procházce nebo ve sprše (tam mě třeba napadla výsledná podoba plakátu).
Takhle nějak postupně vznikla výstava, kterou v Bastionu uvidíte. Drobky z české historie, kultury i mýtů, pohádek a pověstí se pomíchaly s (doufám stravitelným) humorem, ilustrátorskou zkratkou a určitou (snad též dostatečnou) mírou zručnosti, nabytou postupně lety praxe. Na barevné kartony byly tyto nápady převedeny mikrofixy, tuší, gelovými pery a kvaší.
Fotogalerie ↓
Radoslav Raška
Je rodákem ze Šumavy, ze Železné Rudy.
Mládí prožil v malé vesničce na Domažlicku, dlouhá léta pobýval v Praze, v současné době žije a tvoří v Chýnově nedaleko Tábora.
Olejomalbě se věnuje od svých sedmnácti let a namaloval přes 300 obrazů. Ztvárňuje zejména krajinu, občas zátiší, v posledních letech se věnuje historickým motivům.
Po dohodě maluje i na zakázku.
Fotogalerie ↓
Lukáš Vaňura (nar. 1978 v Praze) prošel různými zaměstnáními jako knihvazač, košíkář, číšník, popelář nebo metař. První zkušenost s léčením na psychiatrii měl ve věku devatenácti let. V roce 2018 přiblížil svůj příběh v dokumentu Kláry Jakubové Paralelní životy II.
Jeho tvůrčí aktivity se neomezují na malování – píše krátké povídky, vystupuje jako herec (divadlo Psycheche, Ó divadlo), má zkušenost s pouličním graffiti.
Po příležitostných výstavách v psychiatrické léčebně v Bohnicích a v různých kavárnách se na jaře 2024 představil samostatnou výstavou kreseb v galerii Art brut Praha.
Ukázky z jeho minipovídek byly publikovány Revolver Revue a ve Tvaru.
Fotogalerie ↓
Jiří Mach (*1969 v Táboře). Po putováním mnoha profesemi, kde vedle sebe stojí „věčný student“, figurant v geofyzikálním ústavu, streetworker, vězeňský kaplan, přestavený jednoho dost divného kláštera, sociální pracovník, lektor religionistiky, projektový manažer a ůzně úspěšný vedoucí lecčeho, jsem v posledních deseti letech profesně zakotvil jako terapeut. Rád přebývám ve světě těch, které svět často nazývá blázny, grázly nebo feťáky a vytlačuje je kamsi na okraj.
Deset let vozím do Bastionu výstavy. Vybírám hlavně tvorbu těch, kteří jsou označováni jako outsideři.
Pořád mám rád čtení v oprýskaných zdech a vodních hladinách… a dívat se na svět ze zadního okna tramvaje…
Fotogalerie ↓
Na sever ajfonem v kapse
Nikdy jsem si nepsal deník.
Já si ho fotím. Na IPhone. Má už 57 tisíc fotek a někdy některé i vyjdou. Ale to posuďte sami.
Tyto jsou z loňské cesty Švédskem a Norskem.
Díky, že jste se přišli podívat.
Robert, únor 2025
Fotogalerie ↓
Procházím tudy…
S obrazy Lenky Růžičkové jsem se setkal díky malířce Evě Prokopcové. Když mi letos na jaře půjčila desky s Lenčinými obrazy z let 2013 – 2017, netušil jsem, že to bude jediné, co z její tvorby zůstane…
Nad Lenkou se v půli léta zavřely vody…
Snažil jsem se zjistit, jaká byla, co prožívala, jak uvažovala o svých obrazech… Chtěl jsem jí položit otázku, kdo je tou éterickou postavou z jiného světa, která prochází všemi jejími obrazy… Z pár útržků, které jsem posbíral, sestavuji neumělou koláž.
Lenka vyšla z náročného rodinného prostředí. Od dětství malovala. Za podpory malířky Evy Prokopcové se připravovala k přijetí na akademii. To se nepodařilo. Otčím její obrazy zničil. Lenka zápasí s těžkými depresemi. Často je náročné i jen být mezi lidmi. Vystřídala řadu profesí – pokojská, dělnice na výrobních linkách, třídička balíků na poště… Četla Schopenhauera v originále… V jedné ze svých prací potkává partnerku, se kterou prožije neuvěřitelných dvacet osm let. Maluje na stole v koutku malého bytu. O svých obrazech nikdy nemluví. Je to jiný svět, který si chrání a je třeba, aby zůstal uzavřen.
Nad Lenkou se v půli léta zavřely vody. Ještě předtím stihla zničit téměř všechny své obrazy, deníky a záznamy snů…
Lenčiny obrazy připomínají vitráže. Jasnými barvami prosvěcují temnotu. Krajinami tvořenými ploškami čistých sytých barev prochází světlá postava. Štíhlá, křehká, dalo by se říct zranitelná. S jemně vykreslenou tváří. Postava ostře kontrastující s krajinou, kterou prochází. Postava na rozhraní mezi mužem a ženou… Je to asketa, který se odvrátil od tohoto světa a upřel svůj zrak někam dovnitř? Je to průvodce dávným příběhem, který se opakuje od počátku světa? Je to…?
S touto postavou procházíme krajinou. Opatrně našlapujeme ve žhnoucích lávových polích. Dotýkáme se obnažených kořenů stromů. Choulíme se pod jejich ochranou. Odpočíváme u křišťálových jezer. Necháváme se unášet v oblacích. Procházíme ustavičně se opakujícím příběhem, ve kterém je třeba projít vodami, aby přišel nový začátek…
Jiří Mach, prosinec 2024
