Kamila Doubková (*2002)

Pocházím z Chýnova a jsem studentkou Západočeské univerzity v Plzni, kde studuji třetím rokem bakalářského studia na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara obor Grafika. V letech 2017 – 2020 jsem studovala na Střední umělecko-průmyslové škole sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor Užitá malba.

Kreslím a maluji již od dětství. V mé tvorbě mě nejvíce inspiruje příroda a klasické náměty. Nyní se nejvíce zabývám grafikou, a to klasickými tisky vytištěnými ručně v tiskařských lisech (tj. litografie, suchá jehla nebo linoryt). Ráda pracuji s nadsázkou a vyjadřuji různé emoce. Jsem ráda, když si divák v mé tvorbě najde něco svého.

Kromě mého největšího koníčku, tedy umění, ráda jezdím na kole nebo na kolečkových bruslích. Chodím do přírody a objevuji nová místa, kde čerpám novou energii, kterou následně vnáším do svých prací. 

Karel Vepřek (* 1961) se stal od osmdesátých let výraznou postavou české neoficiální folkové scény. Poprvé se představil publiku jako host na koncertech Oldřicha Janoty a Vladimíra Merty. Později vystupoval v rámci festivalu v Ondřejově po boku Dagmar Voňkové či Vaška Koubka. Ve vlastních textech i zhudebněné poesii se citlivě dotýká témat života a víry, ale stejně vlastní je mu i nevázané veselí „poetické putyky“.

Karel Vepřek studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy a na ČVUT. Za totality se živil v dělnických profesích. Pracoval také jako kulisák v Činoherním klubu. Do roku 2015 byl redaktorem Českého rozhlasu, pro který připravoval pořady Hovory o víře, Výzvy přítomnosti či Prameny a proudy.

První Vepřekovo CD Nebe dokořán (2001) obsahovalo písně, vybrané z původně vlastním nákladem vydávaných demo alb Sestřičko, nezavírej vrátka (1999) nebo Píseň sen (2000). Následovaly tituly Artinodhás (2004), Želví sny (2006) a Najdem den (2010). Na desce Blázen jsem ve své vsi (2018) jsou shrnuty zhudebněné básně Bohuslava Reynka. V letech 1997 až 2003 Vepřekova kapela Chudák paní Popelková splynula se skupinou Svatopluka Karáska Pozdravpámbu. Společný repertoár zachycuje deska Halelujá (1999).

Kromě vlastních textů Karel Vepřek zpívá zhudebněnou poesii Jiřího Ortena, Bohuslava Reynka, Jana Zábrany nebo Pavla Kolmačky. V současné době pod názvem Ze dvora uvádí zhudebněné básně z vězení Ivana Martina Jirouse.

Karel Vepřek se dlouhodobě věnuje malbě. Své obrazy na veřejnosti prezentuje jen zřídka.

Obrazy Karla Vepřeka často budí dojem, že byly nalezeny na starých zdech a vyneseny na světlo. Ve svém prostředí, na statku, kde autor žije, je tento dojem ještě silnější, protože zde se návštěvník může jakoby náhodou setkat s obrazy, které se „vyjevují“ na nečekaných místech – někde na dveřích, nebo na skříni elektrického rozvaděče. Obrazy jsou výsledkem procesu, při kterém se nanášení barvy střídá s jejím vymýváním. Destrukce střídá tvorbu do té doby, kdy na obraze zůstane pouze to podstatné. Autor není pánem tohoto procesu, je spíše jeho iniciátorem a prostředníkem. Jako účastník vstupuje do proudu, který se děje a vyplavuje obsahy, které by v přísně řízené tvorbě zůstaly skryté. Výsledné obrazy se pohybují na hraně reálného a tušeného. Jejich záměrná nedopovězenost dává divákovi možnost vstoupit a svobodně si v nich rozehrát vlastní příběh. 

                                                 Jiří Mach, říjen 2023