Marlies Schulte se narodila v roce 1950 v německém Meldorfu. Od mládí ji přitahovalo výtvarné umění. Studovala výtvarné umění v Německu a ve Francii. Více než třicet let se profesně zabývala výukou jazyků. V současné době se věnuje výhradně výtvarné tvorbě. Její dílo je různorodé – od akvarelových studií květin, přes informelní obrazy leptané na kovových deskách po subtilní skulptury vytvářené z ručního papíru. Její obrazy odkazují na meditaci o podstatném za viditelným světem a na pokorné soubytí s přírodou.

Transformation – pod tímto názvem často Marlies prezentuje své obrazy na výstavách. Princip transformace – metamorfózy – proměny je v jejích obrazech přítomen v různých podobách. V materiálové vrstvě – kde se z rostlinných vláken pod rukama autorky stává papír pro další tvorbu, kovové desky jsou destruovány činidly, a tak se na nich „samovolně“ vytvářejí obrazy. Něco musí zaniknout, aby se jiné vyjevilo… Její tvorba odkazuje na stálou proměnu, která je principem všeho. Nic není statické, vše plyne, vše se proměňuje. Obraz není nikdy dokončen – při každém setkání získává nové významy. Název transformation může být vnímán i jako vodítko odkazující diváka ke zkoumání procesů v lidském nitru. Nabízí propojení obrazů s tématy Ovidiových Proměn, s evangelní výzvou ke změně smýšlení, nebo s alchymickým procesem proměny olova ve zlato.

Jiří Mach, květen 2026

webové stránky autorky: http://www.marlies-schulte.com/

Fotogalerie ↓

Ota Prouza (nar. 1959). Část dětství strávil v dětském domově v Liberci. Od osmi let žil v ústavu pro lidi s mentálním postižením v Brtníkách. V posledních letech žije v chráněném bydlení v Rumburku. Nikdy se nepodařilo dohledat Otovy příbuzné, o kterých často mluví. Jeho vztahy tak byly omezeny na spolubydlící v institucích, jejich zaměstnance a na kolegy v prádelně, kde donedávna Ota pracoval. K nim se přidali chataři v Brtníkách, které Ota při svých potulkách navštěvoval. Ty obdarovával svými obrazy výměnou za staré časopisy, které jsou jedním ze zdrojů inspirace pro jeho obrazy. 

Otovy obrazy – čtvrtky poslepované do několikametrových pásů – v minulosti až 11 metrů dlouhých – pokreslené propiskou, fixami a pastelkami, mohly skončit v popelnici. Přece – co se čmáranicemi jednoho blázna? Otova tvorba ale měla štěstí. V roce 2008 jeho obrazy objevila učitelka matematiky z varnsdorfského gymnázia, Darina Bočková. Vedla v ústavu kroužek. Jednoho dne se na ní Otovy kresby doslova vyvalily ze skříně. Obrazy ji fascinovaly a rozhodla se je vystavit na chodbách gymnázia. Otovo dílo bylo poprvé prezentováno světu.Následovalo několik menších výstav. Dcera Dariny Bočkové, Paulína, v té době studentka scénografie na DAMU, jednou ukázala obrazy své učitelce Ivaně Brádkové.  Ta jimi byla zaujata, neváhala a vyjela se s Otou osobně setkat. Její zásluhou se začíná psát nový příběh Otovy tvorby. Ivana Brádková spolu s organizací abcd věnovala obrovské úsilí prezentaci Otovy tvorby. Nahrubo poslepované papírové pruhy pečlivě adjustovala, ale zejména se zasloužila o jejich prezentaci v tuzemských i světových galeriích. Konkrétně na výstavě Rozcestníky – Crossroads v galerii MuMo v Praze (2015), v roce 2018 na výstavě Euward7 v Agostinu v Mnichově, v roce 2022 na výstavě Pop up v Českém centru v Paříži. V roce 2022 byly také součástí výstavy českého art brut v galerii Cavin-Morris v New Yorku. V tomtéž roce byly prezentovány na výstavě (Ne)Moc v pražském DOXu. V roce 2018 Ota Prouza obdržel druhé místo na 7. ročníku Evropské ceny za malířství a grafiku v kontextu duševního znevýhodnění pořádanou organizací euward v Mnichově. Na začátku letošního roku proběhla samostatná Otova výstava s názvem „Takhle to prostě je!!!“ v galerii Art brut Praha.

Dopisuji text. Vím, mělo by tu zaznít ještě mnoho o geniální organicitě Otových autostrád a kolejí. O dokonalém světě bez lidí (a bez karambolů!), který Ota vytváří. Vědomě zůstávám u fascinace tím, jaký příběh mohou mít „čmáranice nějakého blázna“.
A opakuji „Dobrý, že jo?“, kterým Ota fascinovaně komentuje své obrazy.

Doplněný úvodní text k výstavě „Takhle to prostě je!!!“

Jiří Mach

…
někde za městem se vine autostráda 
kruhový objezdy obchvaty 
tu a tam se jako had prosmykne kamión 
za svodidly občas postává v černý mikině 
chlapík s pomněnkovýma očima 
v ruce má igelitku plnou výstřižků 
občas projíždějícím zamává 
ale nikdo ten pozdrav neopětuje 
občas pokyne aby zastavili 
ale jakoby to nikdo nevnímal 
všechno je nějak za sklem 
v Rumburku u kostela staví tramvaje 
vážně – to nevíš? 
jezděj z Prahy 
jednou tramvaj zastaví 
a vystoupí z ní máma 
brácha se sestrou 
a taky moje děti 
jednou to přijde 
já budu čekat 
každej den budu čekat 

Úryvky z improvizovaného textu, kterým jsem letos v lednu zahajoval Otovu výstavu v galerii Art brut Praha. 

Fotogalerie ↓

Radka Josková

Radko, napiš mi, prosím, něco o sobě… Přišla stenografická odpověď: „gympl v Opavě, lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně, od roku 1987 v Praze: Výzkumný ústav lesního hospodářství, učitelka angličtiny, redaktorka v evangelickém týdeníku Kostnické jiskry, matka pěti dětí (15 let s nimi), asistentka na základní škole, řidička taxi, studentka dalších dvou VŠ současně, výcvik ve skupinové sekci ČSPAP, scénografka a kostýmní výtvarnice, ilustrátorka, arteterapeutka, skupinová analytička.“

Vlastně se mi líbí, jak ta úspornost výrazu koresponduje s jejími obrazy. Nechat věci lehkými tahy naznačené, záměrně nedořečené, nechávající prostor pro další doptávání.

webové stránky Radky Joskové: https://radkajoskova.art/

Dvě poznámky k obrazům

Stále mám v paměti dvě okna na jednom středověkém mariánském obrazu. Jedno vede do pečlivě pěstěné zahrady plné jinotajů. Odkazuje k pohledu za věci. Druhé vede do krajiny – domova, kde se odehrává naše přítomnost. Náš život osciluje mezi těmito dvěma průhledy.
A přitom může jít stále o totéž okno...

---
déšť ustal
kapky ještě stékají po skle
odešel ztichlou ulicí
ohlédl se
jako by se mne zlehka dotýkal
...vzpomínky na pozítří

Jiří Mach

Fotogalerie ↓

Autor fotografií Pavel Chalupa se narodil v roce 1965 v Táboře. V 80. letech ukončil střední odborné učiliště se zaměřením na telekomunikační sítě a v témže oboru pracoval do roku 1994. Poté do roku 2006 působil jako obchodní representant pro různé podnikatelské subjekty. Nyní pracuje již čtrnáctým rokem v mezinárodní dopravě. 

Již od útlého dětství se zajímal o vše, co souviselo s mořem, oceány a potápěním. 

A tak v roce 1992 absolvoval své první takzvaně „ochutnávací ponory“ na francouzském ostrově Korsika. V následujícím roce dokončil potápěčský tříměsíční výcvik u organizace Cmas. Tím započala autorova potápěčská odyssea a jeho vášní se staly cesty za podmořským dobrodružstvím, zejména po exotických koutech naší planety. Poprvé si autor okusil radosti i starosti podvodního fotografování na kouzelných maledivských atolech v Indickém oceánu v roce 1998. Poté následovaly cesty za potápěním na ostrov Sipadan v Celebeském moři u malajsko-indonéského Bornea, na americké Panenské ostrovy v Karibiku či do průzračných hlubin Rudého moře. Všechny vystavené fotografie jsou pořízeny s kompaktem Panasonic-Lumix-TZ30 s optikou Leica s minimálním použitím umělého osvětlení. Na fotoaparátu tohoto typu upřednostňuje jeho lehkost, flexibilitu a rychlost, s jakou může pořizovat momentky ze svých dobrodružství. Přirozený a přitom úžasný svět bez speciálních úprav ve photoshopu. Podvodní krása v její ryzosti a čistotě. Od středomořských mělčin, na vracích Rudého moře, přes filipínské korálové útesy zářící barvami,
v kavernách mexických cenotů či pod hladinou mikronéských vod souostroví Palau v Tichomoří, všude tam autor hledá a zachycuje to, co nás od pradávna přitahuje. To podmanivé kouzlo vodních hlubin. 

Odkaz na článek na idnes.cz

Fotogalerie ↓

Jaroslav Chobot (1941- 2025) - Výtvarník, básník, performer a cestovatel.

absolvoval studium humanitního a technického charakteru, s letitou praxí stavby mikronových strojů.

Teorii výtvarného umění a literatury (poezie), si osvojoval soukromým, až disidentským způsobem; zejména prostřednictvím prof. Graiga Wattersona (Canada), v době normalizace. Výtvarné techniky a inovativní postupy získával přímo v ateliérech a soukromí svých tehdejších přátel – výtvarníků (dost často píšících také literaturu).

Po pádu totalitního režimu v Česko-Slovensku (1989), počal svá díla volně vystavovat v galeriích a výstavních prostorách ČR. Uskutečnil zatím na 25 samostatných výstav a zúčastnil se obdobného počtu výstav skupinových.

V městě Táboře založil v r. 1990 pětičlennou výtvarnou skupinu MEN s nekonform-ním programem. Mimo výstavy skupiny MEN (obrazy, objekty, sochy) realizoval sympózia - bienále (1995 – 2010) Objekt 2,5 s mezinárodní účastí autorů reliéfních objektů vyznávajících inovaci a experiment.

Se skupinou pražských básníků - výtvarníků Luzní spoluuskutečňoval (2007 – 2009) výstavy luzného výtvarna (kresby, koláže, objekty) v Česku.

Od r. 1989 vydal 6 knih inovativní poezie; za nejzdařilejší jsou považovány Měkké stroje a Modelové porno-lesy.

Fotogalerie je zde: FOTOGALERIE